Malba a digitální média

Výstavní projekt prezentuje současnou malbu využívající digitální obraznost sublimovanou tradičním výtvarným médiem vč. nových možností postproduktivních principů v malbě a vybrané příklady digitální obraznosti sublimované tradičním výtvarným médiem. Výstava bude hledat vztah mezi tradičním médiem malby a novými médii s cílem navázat na diskuzi o možnostech a redefinici média malby v současném kontextu. 

Milan Hajdík (1985, Vsetín)

Absolvent FU OU, ateliéru Malba 2 doc. Františka Kowolowského ve své tvorbě se programově zabývá realitou a interpretací skutečnosti. Obrazy se odlišují malířským přístupem a jdou strukturálně proti sobě s cílenou juxtapozicí. V malbách převládá strukturální vyobrazení navozující pomíjivost, snovost či obrácenou realitu. Přesto se jedná o klasické malířské disciplíny jako je krajina, figura, portrét či zátiší. „Ve svém malířském projevu se zabývá veristickým obrazem, metamorfózou obrazu, možností interpretace, definicí obrazu skrze medium, jeho přesahem nebo mystifikací. Jeho rozměrná plátna odkazují na minulost malby, a to v podobě strukturalizované metafory a metonymie. Vrstvení a překládání obrazové plochy do svébytné strukturalisty je snahou autora pojmenovat hranice samotné malby. Snovost námětu se zde střídá s ostrostí rastrů a zásahů do hmoty obrazu“, přiblížil Hajdíkovu tvorbu František Kowolowski.

Jana Juřenová (1995)

Absolventka FU OU, ateliéru Malba 1 prof. Daniela Balabána ve své práci zkoumá, jak lze definovat prostor a používá médium malby a videa. 

Hranice spojení mezi pohyblivým obrazem a závěsným obrazem je velmi úzká. Video skládající se z algoritmů, kódu, logických funkcí, binárních číslic, se musí transformovat na srozumitelné vnímaní. Závěsný obraz je tvořen kódy umělce. Obě média potřebují klíč k porozumění. Aktuální tvorba se zabývá přítomností herních postupů v umění. Hra ve vztahu kompoziční konstrukce, přeměny, metamorfózy, obsahu, která odkazuje ke konkrétní situaci. Budování prostorů pomocí hry.

Rita Koszórus (1989)

Od štúdia maľby na Vysokej škole výtvarných umení v Bratislave hľadala taký maliarsky prejav, ktorý by jej dodával dostatok slobody. Prešla konkrétnejšou, no expresívnou maľbou, témami identity a umeleckej prevádzky, aby nakoniec jej obrazo-tvornosť dozrela až do súčasnej podoby. Video na výstave patrí do série nazvanej “schMERZbild”, ktorú začala rozvíjať začiatkom tohto roka počas svojho pobytu v Berlíne. Toto mesto ju inšpiruje najmä svojou architektúrou, urbanizmom, metro stanicami, fasádami, zábradliami a všetkými ďalšími mesto-tvornými, človekom-vytvorenými prvkami. Odvtedy a dodnes jej koláž slúži ako vhodné médium, “cestovateľské” – jednoduché na transport a výrobu, využívajúce papierové „zbytky“ jej vlastnej tvorby a najmä schopné rýchlo zachytiť obrazy zostavené z fragmentov prostredia vynárajúce sa z jej mysle.

Nemecký názov odkazuje na tvorbu avantgardného výtvarníka Kurta Schwittersa a jeho “vlastné dada”, ktoré nazval slovom “Merz”. Rita inšpirovaná jeho rebelantským prístupom si taktiež vytvára vlastné postupy v tvorbe, a to kombinovaním štruktúr a fragmentov do koláží. 

(Barbora Komárová)

Zorka Lednárová (Bratislava,1976)

Zorka Lednárová študovala sochárstvo na Vysokej škole výtvarných umení v Bratislave, ateliér J.Meliša a J. Hoffstädtera (1995 – 2000), na Muthesius Hochschule für Kunst und Gestaltung v Kieli, Nemecko (1997-2002) v odbore sochárstvo a projekty u prof. H. Brunnera a R. Weißledera a na Čínskej národnej akadémii v Hangzhou (1998-1999). Postgraduálne štúdium(2002-2007), úspešne absolvovala na Institut für Kunst und Kontext na Universität der Künste v Berlíne. Od roku 2007 viedla osem rokov Okk/Raum 29 (Organ kritischer Kunst) interdisciplinárny dialóg politického umenia a aktivizmu, v Kolonie Wedding v Berlíne. Zorka Lednárová ako umelec, aktivista a kurátor vníma umenie a jeho inštitúcie v kontextuálnych vzťahoch, pracuje s napätím medzi globálnym a miestnym.Od 1994 pravidelne vystavuje doma i v zahraničí. Tvorivo sa zúčastnila medzinárodných sochárskych symózii,boli jej udelené viaceré štipendiá, na svoju tvorbu získala mnohé granty, ako i prestížne ocenenie od Berlínskeho Senátu.

Kurátoři: Ivo Sumec, Tomáš Koudela