Dominik Gajarský: Lyrics

Text: Michal Pěchouček

Principem tvorby Dominika Gajarského je přirozená potřeba živého vztahu mezi různými druhy umění a poukazování na vzájemnou složitost jejich propojení, jež se tak snadno přehlíží. Gajarský se zabývá filmem, literaturou, divadlem, výtvarným uměním a hudbou. Bál bych se ho však označit za multimediálního umělce, neboť mu zcela chybí jistý rys inovativní zuřivosti nebo hladu po experimentu s tím spojený. Pro Gajarského je typický souběžný boj na několika frontách, věrnost uměleckým žánrům a téměř hygienická, ale o to silnější až nakažlivá úspornost prostředků. Už jsem mu před časem v textu k jedné z jeho výstav předhodil kompliment ohledně jeho puristického myšlení, pozorovacího ostychu a schopnosti cenzury toho, co ještě smí být zobrazeno nebo v případě jeho aktuální výstavy spíše, toho co může být přepsáno a publikováno.

Předmětem výstavy Lyrics, kterou Gajarský vytvořil pro Karlín Studios, jsou fragmenty jeho autorských písňových textů. Obsahem těchto jazykových miniatur jsou přeludy denního snění, stavy smyslové mrtvice plodící motivační poznámky k odvážným kouskům i sklony k melancholickému pozorování a komentování zdánlivě nicotných situací. Stavební hmotou tu jsou osobité detaily, které věru nic neoživují a nepřibarvují, ony prostě promlouvají ke svému adresátovi skrze svou přítomnost, jež se zdá být směšně i pateticky nevyhnutelná podobně jako fyzický rozměr v milostné poezii.

Gajarského lyrické miniatury jsou zároveň věcí veřejnou i soukromou a tato důležitá okolnost podmiňuje i způsob jejich rámování a čtení. Autor nám je předkládá jako kultovní předměty intimního rázu, jejichž veřejné publikování se zapovídá a tuto formu zveřejnění nelze vnímat jinak, než jako velmi citlivou událost v jakési soukromé komnatě. Textům určuje status vzácných originálů, proto je exponuje technikou fotogramů. Nechává je sice čitelné, ale zároveň je cloní pečlivou ochranou. Literatura tu uniká zvědavým pohledům, stává se součástí iluzorní reality smyslového světa v podobě sítě, mutuje na povrchu levných zapalovačů odložených na benzínových barelech. Spojení těchto propriet evokuje zlověstnou postupku vábení, pohlcování a ničení. Přesto však celek zůstává zdrojem hypnotizujícího obdivu, který se stupňuje s vědomím toho, že černá síť v temném prostoru a jiskra před explozí vdechuje život tomu, co sice nikdy neuvidíme, ale pociťujeme jako neustále přítomnou výzvu.