Velkou předností Dominika Langa (*1980), vedoucího ateliéru sochařství na pražské UMPRUM (společně s Edith Jeřábkovou od r. 2011) a laureáta Ceny Jindřicha Chalupeckého (v r. 2013), je formální nevyhraněnost. Ústřední téma jeho tvorby spočívá v promyšlené reakci na kontextuální danost místa, v jejím zdůraznění a objevování skrytých souvislostí či naopak v novém vymezení situace určitého prostředí. To se ostatně jeví i v případě roudnické realizace spojením několika osobních vazeb autora s historickým významem galerijní budovy. 

 

K parafrázi otcovy plastiky Artistů ze sbírek, k níž se výstava vztahuje, nedošlo náhodou. Figurální sousoší dvojice postav podle Langa akceleruje v šapitó výstavního prostoru kontrast společné práce a drezury. Podstatnější roli v této realizaci hrají (více než hmota objektu) proces vzniku, setkání, společná koordinace participujících diváků a společenský aktivismus. Sociálním přesahem i netradiční úvahou nad prezentací díla mimo zaběhnutý institucionalizovaný rámec posouvá Lang svou tvorbu do méně definovatelné roviny. Jeho umělecký přístup osciluje mezi médiem site-specific instalace, kontextuální sochařskou tvorbou, architekturou výstav, tvorbou objektů, konceptuálními tendencemi a uměním akce.