„Člověk se někdy dostane během svého putování na takové divné rozcestí. Jedna cesta je doprava a druhá doleva, ale já chci jít rovně i kdyby to znamenalo, že místo cesty tam bude tráva. Můžu?“

 

Výstava Společně a potají vypráví příběh o různých formách putování či bloudění, občas dokonce o neúprosném „lítání od čerta k ďáblu“. Je cestou v rozlehlé krajině, ale i útrobami měst, v našem nitru, v nedohlednu. Následovat světlo uprostřed tmy, ve tmě se rochnit, protože světlo je až moc zářivé. Směr není jasný, bůh ví, možná je to celé jenom iluze. Vede tohle snažení vůbec někam?

 

Dominik Málek společně s Adélou Valchařovou patří do nastupující generace umělkyň a umělců, která se projevuje obratem k abstraktním hodnotám, emocionalitě a fantasknosti. I kdybychom se těmto tématům chtěli vyhnout (chvíli tu pokušení bylo), není úniku. Co to znamená? Výstava je imaginací, rozporem, soubojem s démony a hledáním bezpečného útočiště. Je to strastiplná cesta sebereflexe, která v sobě zračí touhu být jiným a zároveň uvědomění si nemožnosti toho dosáhnout. Každý z nás zápasí s jinými démony, jsme však přesvědčeni, že se v tom plácáme všichni společně. Můžeme ovlivnit, aby se ty špičaté boty stále nezvětšovaly a nečinily chůzi tak náročnou? Nosíme je právě proto, abychom zpomalili? Současný svět nenabízí mnoho lákavého, jakmile jabloň neurodí jablka, nebudeme mít už ani jak zhřešit… Co potom? Je svět zhmotněný v obrazech náš nebo jsme ztratili už i ten?

 

Jednou budou přeci jen skřítkové větší než obři, jednou se třeba opuštěný tulipán ve zpustlé krajině rozmnoží v rozkvetlé tulipánové pole. Nechme se překvapit. Kapka naděje tu je.

 

Adéla Valchařová vystudovala malbu na Střední umělecké škole v Ostravě a v současnosti studuje v Ateliéru malby 1 na brněnské FaVU u Vasila Artamonova a Marie Štindlové. Na jaře roku 2022 byla na stáži v rumunské Cluji. Ve svých současných pracích zhmotňuje snovou či temnou mystickou krajinu, buď zcela opuštěnou nebo s osamocenými bytostmi. Motiv poutníka je pro Adélu signifikantní – může symbolizovat cestu, hledání bezpečí či dobrodružství, nalézání vnitřní síly nebo také melancholii. Krajinné výjevy jsou často jednoduché, vyznačují se jednolitými plochami, které mohou navozovat zneklidňující dojem.

 

Dominik Málek je vizuální umělec, jehož hlavním zaměřením je v současné době médium malby, která přesahuje do prostoru a instalací. Tvoří také objekty z keramiky či jiných materiálů. Ve svých dílech se zabývá psychologií postav, duševním stavem živých i neživých objektů a dalších bytostí, které obývají autorovy vnitřní světy a prožívají v nich různé stavy a vztahy. Důležitým prvkem jeho děl je hledání harmonie mezi protipóly v různých formálních i obsahových rovinách. Autor studuje v ateliéru Malby 2 na Akademii výtvarných umění v Praze.

  

kurátorka: Helena Todorová

 

Více informací zde.