Jako dítě jsem trpěla halucinacemi. Vidinami hořících schodišť; draci a duchové byly u nás na denním – nebo lépe nočním pořádku. Při usínání po mně občas lezli hadi. Na každém kousku svého těla jsem je intenzivně cítila. I když to byly halucinace, dnes vím, že strach z nich byl skutečný. Draků a duchů se dnes nebojím, protože díky oblečení se mohu kdykoliv stát jedním z nich. Ve Fading Spells propojuji estetiku mých dětských halucinací s londýnskými undergroundovými kluby a Harajaku girls. Můj oděv se řídí revolučním způsobem života mládeže a je určen všem “Club Kids”.