Tajná organizace B.K.S. poprvé veřejně představuje jeden ze svých
orgánů, který se přes svoji kontrolní a restriktivní funkci, paradoxně
stal jedním z důležitých činitelů kulturního života u nás i ve světě.
Podkomise pro útlum publicity byla zřízena při Dozorčí a posudkové
komisi ústředí B.K.S. na závěr reformy archivní služby, urychlené
po ukončení oficiální výstavy B.K.S. v roce 1991. Expozice, která byla
deklarována jako první a poslední, odkryla veliké množství informací
a zaujala nejširší veřejnost. Přitom u jejího vzniku nestála snaha
o propagaci, ani ctižádost členů, ale udivený i pobavený úžas
nad rozsahem vykonané práce, který vynikl při nečekaném pohledu
na jakoby zvenčí nahlížené, profesionálně a fundovaně uspořádané dílo.
Po léta interně provozované, institucionalizované přitakávání životu
i smrti se tedy představilo veřejnosti v representativním výběru,
nicméně zde nebyla přítomna vůle učinit je i pro další veřejným. Vždy
prozíravý Úřad hlavního zpytatele při B.K.S. tehdy vyjádřil obavu,
abychom se neocitli ve vleku psychologické potřeby další presentace
na veřejnosti, potažmo v médiích a vydal příslušné pokyny.

Dnes po dvaceti letech je PPÚP interní složkou B.K.S., určenou ke
kontrole kontaktů se subjekty nacházejícími se vně organizace. Sama
do těchto vazeb nevstupuje, pouze během let uvolňuje kvóty úniku
informací, jejichž objem se snaží neustále snižovat s výhledovým cílem
znovuutajení veškerých aktivit B.K.S. Tolerovány jsou pouze dílčí výseky
ze spektra činností, a to většinou před jejich striktním
institucionalizováním ve struktuře organizace. Z písemnictví B.K.S. se
největší ochraně těší úřední agenda, naproti tomu příležitostná
a obřadní poezie byla uvolněna dokonce pro knižní vydání v Kalotách.
Shovívavější přístup zaujímá podkomise i k další z aktivit organizace,
k ikebanářství. Dvojjazyčná pružírka „Ikebana B.K.S. včera a dnes“,
uvolněná zatím jen pro Japonsko, ozřejmuje tuto sféru činnosti poměrně
výmluvně. Naopak velmi přísná je kontrola pro tajné exhibice a symposia.
Z nichž, mimo symposia skůrografie a drama Mauzoleum, byly jednorázově
uvolněny pro Národní galerii výsledky Tajných krajinářských klyzní.
Na posledním místě v míře veřejných výstupů byl vždy spolkový život,
drobné úniky z oboru známek a kolků, motorismus atd., byly vždy spíše
pouhým příslibem pro veřejnost a zdrojem nevole pro činovníky. Právě
probíhající výstavka a s ní spojená publikační činnost dotýkající se
spolkového zbrojení a činohry, je ovšem po několikaletém úředním
vypořádávání plně v intencích PPÚP.