Po detektivním hledání sdíleného světa pokračuje série čtyř výstav pro celoroční program Galerie Kurzor druhou epizodou o budoucnosti, možnostech a dystopiích, které jakoby opustily pohodlný odstup desítek či stovek let a čím dál tím víc se blíží naší současnosti. Jednou z nejopakovanějších vět současné filosofie se stala fráze: “Dnes je lehčí představit si konec světa než konec kapitalismu.” Ale je naše imaginace opravdu tak limitovaná? Obvykle to bylo právě umění, které neustále rozšiřuje horizont představivosti, možností i budoucnosti. Nejde tak o další vlnu apokalyptických hrozeb a zážitků, ale o překonání spirály práce a zábavy, aktivity a lhostejnosti; jde o zpochybnění starého jazyka, hledání nových bodů orientace a smíření se s časem katastrof a politiky krizí, se životem bez odpovědí, ale zato se spoustou výzev na proměnlivém horizontu.