Novým pokračováním projektu West Point zaměřeného na autory, které pomáhalo formovat prostředí Plzně a jihozápadního pohraničí je samostatná výstava jednoho z nejvýraznějším malířů střední generace Jakuba Tomáše (*1982). Ten – před tím, než postoupil na pražskou Akademii výtvarných umění, kde prošel ateliéry Vladimíra Kokolii a Jiřího Sopka – studoval mezi lety 2002–2008 právě na plzeňské Západočeské univerzitě. Postupem času se Jakub Tomáš vypracoval ve sledovaného autora s mezinárodním respektem. Jen během letošního léta samostatně vystavoval v galeriích v New Yorku a Los Angeles a účastnil se kolektivní výstavy v Londýně. Momentálně připravuje autorský projekt do nizozemského Eidhovenu.

Od roku 2012, kdy absolvoval, Jakub Tomáš postupně definoval svůj výtvarný jazyk a tematickou škálu, aby se během tohoto procesu plně soustředil na figurální tvorbu. Předobrazem jeho kompozic bývají koláže nebo drobné scénické modely z papíru budované na divadelní způsob, které se v posledních letech také osamostatňují do svébytných objektů, jež malby doplňují. Přestože události zachycované na plátnech směřují k realitě, jejich odklon od fotografické popisnosti ke schématu je patrný na první pohled. Namísto nápodoby skutečnosti tak vznikají – na půl cestě k abstrakci – jakási stylizovaná figurální exempla, která připomínají jakési modelové situace každodennosti. Vrstevnatost jejich čtení ještě podporuje smysl Jakuba Tomáše pro symbolické vyjadřování a schopnost pracovat jak s aktuálním životním pocitem, tak s kulturním odkazem minulosti, ať už jsou to staré rituály nebo modernistická architektura.

Vzhledem k tomu, že se samostatnou výstavou Jakub Tomáš představuje v Plzni poprvé, má jeho projekt kontextuální charakter tak, aby byla zřetelná nejen aktuální poloha jeho práce, ale zároveň alespoň dílčím způsobem naznačená i cesta, která jí předcházela. Právě tematická a formální složka tvoří spojující prvek všech obrazů. Nejnovější plátna Jakuba Tomáše navazují na otevřenou portrétní sérii, kterou začal malovat v Los Angeles. V některých případech se jedná o vizuální remixy nebo mixy jeho blízkých, jindy vytváří zcela nové identity lidí, jejichž podobu skládá z různých zdrojů. Někdy je to vlastní fotografický archiv, jindy časopisy nebo internet. Jak ukázala například jeho výstava Na Kopci u laviček (2022) v OGV Jihlava, ve které tematizoval své dospívání na panelovém sídlišti, vychází jako autor často z osobní zkušenosti a prostředí, které ho obklopuje. Z tohoto pohledu je možné jeho práce vnímat jako biografické. Je to i důvod, proč jsou nynější postavy zasazené do krajiny Vysočiny, kde žije.

Jedním z výrazných symbolů, které se na jeho plátnech v poslední době objevují jsou roboti a robotické ruce. Ty momentálně slouží jako signifikantní prostředek pro jeho vizuální zkoumání možných vztahů mezi člověkem a strojem. Jeden z obrazů dal také výstavě název – Make up. Bráno obecně má tento anglický výraz v češtině několik významů: tvořit, sestavit, nalíčit, které každý z jiného úhlu pohledu způsob práce Jakuba Tomáše charakterizují. Obecně si s tímto pojmem ale identifikujeme povrchovou úpravu obličeje, což lze podle autora považovat za určitý druh malířské dovednosti, proto ho vnímá jako novodobou alegorii pro malířství.

kurátor: Radek Wohlmuth