Barbora Maštrlová vnímá formu a médium jako prostředek, nikoli jako omezení. Její díla se často pohybují na hranici intimity a provokace – zkoumají lidskou sexualitu, tělo, přirozené projekce, ale i společenské tabu. Známé jsou její sochy-plyše (plyšoví medvědi) s falickými motivy, obrazy nahých dětí v introspektivní poloze, či objekty jako erotické dlaždice nebo vibrátory s figurální tematikou. Její přístup kombinuje vážné téma s humorem a ironií, což umožňuje divákovi vzdálenějším způsobem reflexi i emocionální resonanci. Barbora Maštrlová reflektuje historické kontexty sochařství: používá klasické formy, znaky nebo kodifikované výrazové prostředky, ale často je narušuje nebo přetváří v novém, provokativním významu.