Zveme na výstavu Gatekeeper malířky Hany Garové, která představuje velkoformátové, dosud nevystavené rudé malby (Havrany), spolu s koncepčním výběrem obrazů, reprezentujícím paralelně rozvíjené malířské postupy a témata. Další z akcentů výstavy jsou zcela nové seriální monotypy a prostorová instalace z kreseb olejovým pastelem. Zdánlivě různorodá kolekce je sjednocená vnějšími vizuálními a vnitřními významovými souvislostmi. Pro tuto tvorbu je charakteristický expresívní výraz, gestický projev, naléhavé vyznění a důraz na figurativní jádro obrazů, které ale balancuje mezi figurací, deformací a abstrakcí.

Hana pracuje energicky, s razancí a urputností. Nutnost tvořit je horečný proces a umělecký akt je každodenním nemilosrdným bojem mezi umělkyní a jejím dílem. Netvoří podle reality (s výjimkou některých obrazů, které se reality dotýkají, zejména série autoportrétů). Kresby a malby externalizují její znepokojivý fantazijní svět a temnou hmotu v umění, která jej pohání. Obrazovému dění jejich obrazů je těžké porozumět. Postavy jsou dematerializované na smíšené životní formy zmítané neklidem. Ani prostor obrazů není standardní, v zásadě jde o navrstvenou hmotu nasycenou energií z intenzivní, fyzické, malířské práce. Barvy a formy se nejeví jako něco trvalého. Světlo rozkrývá bohatost struktur a kvality povrchů.

Významnou roli hraje samotný proces malby. Naléhavá témata a obrazy, které chtějí být realizovány, si samy určují cestu. Obrazy vyvolávají jiné obrazy. Postavy se transformují během práce s barvami. Tvary není možné jednoznačně odlišit od pozadí. Vznikají víceznačnosti. Tvořit znamená řešit problémy, které přicházejí, hledat, jak zachytit tu skutečnost, kterou je tvůrce posedlý. Dospět k tomu je složité, stejně jako přestat ve správném okamžiku, nebo pokračovat s rizikem zničení. Držet se promyšleného postupu, nebo pracovat přímo, impulzivně, následovat instinkt, využívat a dotahovat náhody, zkoušet zhmotnit další možnosti… Jak vybrat, kterou část náhody zachovat, když není možné obraz vrátit zpět? Někdy věc zmizí a plátno je docela zahlcené. Nedá se pokračovat. Malba překrývá příběh. Neúnavné hledání, intenzita, vášeň, exprese, touha dovést své vyjádření až k nejvyšší míře naléhavosti způsobují, že Hana své obrazy maluje a destruuje současně. Nový obraz je vždy zdrojem radosti i bolesti.

Hana Garová (*1986) vystudovala malbu na AVU (2007–2013) u Vladimíra Skrepla a Jiřího Kovandy. Předtím ji formovalo pedagogické působení slovenského intermediálního umělce Vladimíra Kordoše na střední ŠÚV v Bratislavě (2002–2006), který si všiml Haniny „rychlé ruky“. Na jeho podnět začala hodně kreslit, zejména vše, co se hýbalo (statické věci ji moc nebavily) a poprvé intenzivněji cítila, že „našla cestu, po které musí jít, nebo rovnou běžet, i když vůbec neví kam“. Za iniciační považuje i osobní setkání s malířskou tvorbou Francise Bacona. Jeho „syrová nekompromisní výpověď“, zachycující „bytí samo – bez příkras, tak jak je“, poskytla velmi intenzivní zážitek, který Hanu poznamenal a ovlivnil. Vystavovala v etablovaných galeriích (Veletržní palác, Praha; Adam Gallery, Brno; Zahorian van Espen, Praha; Galerie etc., Praha; Photoport, Bratislava; Galerie arto.to, Úhelný mlýn – Libčice nad Vltavou), i v alternativních prostorech (Garage Gallery, Karlín – Praha; Hotdock project space, Bratislava; Industra Art, Brno; Galerie Holešovická šachta, Praha). Byla finalistkou prestižní slovenské soutěže pro mladé malíře VUB Malba roka 2017 a je zastoupená v galerijních i soukromých sbírkách. Žije a působí v Praze.

kurátorka: Silvia L. Čúzyová