Jak se můžeme orientovat v?tolika informacích? Současné technologie nás dovedly až tam, kde máme více práce s?vymazáváním než uchováváním informací – souborů, fotografií, zpráv, všech stop naší existence. Hromadí se denně kolem nás se zvětšující se rychlostí, která přesahuje naše schopnosti vůbec je zvládnout. Františka + Tim Gilmanovi využívají jako referenční body pevné struktury - mapy, stavby, interiéry, zkoumají tu procesy vymazávání a?testují, jak mnoho může být odstraněno, abychom dosáhli rovnovážného stavu mezi přítomností a?nepřítomností. Jejich poměr ovlivňuje naše vnímání prostoru, takže křehkost toho, co zbývá, aktivuje naši citlivost spíše pro to, co bylo na vymazaném místě, nežli pro to, co je zachováno.