Tvorba Veroniky Holcové (*1973) představuje jeden z nejosobitějších malířských projevů současnosti. Její obrazy vibrují mimořádně silnou vizuální imaginací a intenzivní obsahovou mnohovrstevnatostí. Promítá do nich osobní zkušenost, vzpomínky, vize, podvědomé archetypální obsahy, noční můry i momenty denního snění. 

Všechny její malby jsou v jistém smyslu jejími autoportréty. Zároveň však vypovídají o univerzální ženské zkušenosti – o těle, zranitelnosti, síle, touze i strachu. Sama autorka říká, že její díla fungují jako „masožravé květiny“ – přilákají svou krásou, ale pod vábivým povrchem skrývají napětí a neklid. Holcová nepodléhá módním vlnám, její obrazy jsou v dobrém slova smyslu nečasové. Svou tvorbu, která zahrnuje též významný soubor prací na papíře, rozvíjí jako alchymický proces, v němž se nechává vést prvky automatismu, který však kultivuje svým vybroušeným profesionálním zrakem a kompozičním citem. Přestože se v jejím díle odráží vliv surrealismu, romantismu 19. století či art brut, hovoří soudobým, zcela autonomním jazykem. 

Předběžná retrospektiva zahrnuje díla od 90. let do současnosti, včetně její diplomní práce Jedno v druhém (1999), v níž tematizovala své čerstvé mateřství – kresby její dcery, Julie Daňhelové, rovněž absolventky ateliéru Vladimíra Kokolii na Akademii výtvarných umění v Praze, shodou okolností Galerie výtvarného umění v Chebu prezentuje na paralelní výstavě. K výstavě, vřazující se do volné dramaturgické série prvních retrospektiv umělců a umělkyň, kteří na scénu vstoupili v období po roce 1989, vychází autorčina monografie s textem kurátorky výstavy Terezie Nekvindové.

Kurátorka: Terezie Nekvindová