Při příležitosti vydání soupisu díla konceptuálního umělce Federica Díaze vzniká v pražské Galerii Pro arte výstava představující autorovu dosavadní tvorbu. Návštěvníci mají do konce roku možnost opětovně zhlédnout legendární instalaci Outside Itself, kterou umělec vytvořil pro 54. ročník benátského Bienále, nebo obdivovat zlatou slzu z nově vzniknuvší série lacrimAu II. 

 

Výstava Prosperita v komorních prostorách Galerie Pro arte zachycuje umělce Federica Díaze na vrcholu jeho dosavadní kariéry a v období, kdy vzniká soupis jeho celoživotního díla (ten bude pokřtěn v podzimních měsících na témže místě). Díaz je znám jako velký experimentátor, který nemá na české ani mezinárodní scéně konkurenta, a který ke svým dílům přistupuje jako k živým organismům, chcete-li živlům. Do jejich výroby nechává zasahovat nová média, algoritmy, roboty a moderní technologie vůbec. V expozici Prosperita se retrospektivně vrací ke svým divácky nejúspěšnějším dílům; prosperitu ale autor chápe především jako vlastní existenci s jejími procesuálními možnostmi: „Zemské substance vznikající chemickými procesy dávají život tvarům a hmotě. Mé tělo totiž prosperuje v prostoru, kde se pohybuji. Prosperita teritoria, včetně vzduchu, který dýchám či jídla která pojídám, mi dává sílu a zkušenosti k tomu, abych mohl alespoň na čas proniknout do míst, která jsou neobyvatelná. Mé tělo je chráněno kapitálem místa, kde jsem se narodil. Povrch minerálů je pro mě jakousi heraldikou, která reprezentuje oblast, odkud čerpám sílu.“ Taktéž instalace Outside Itself a lacrimAu v sobě v prvé řadě nesou silný příběh. 

 

V interaktivní prostorové instalaci Outside Itself / Mimo sebe připravené pro 54. ročník benátského Bienále (2011) nechal Díaz bez doteku lidské ruky zmaterializovat světlo ve formě fotonů. Výsledkem je velkolepé seskupení tisíců černých kuliček, kdy každý jeden objekt představuje jeden foton, chovající se jako svébytný živý tvor: reaguje na hru světla a stínu, noci a dne, a neustále mění svou podobu podle přihlížejících návštěvníků, jejich počtu, barvy šatů a směru, kterým se vydají. Dílo tak nikdy nenachází své finální já. 

 

Zlatá slza neboli dílo lacrimAu vychází původně z nerealizovaného projektu Muscoxen (2002), jehož konceptem bylo založení fiktivní nadace obchodující s lidskými slzami jako komoditou. Samotná edice lacrimAu pak vznikla na žádost Černínského paláce, aby Díaz vytvořil osobité umělecké dílo pro Expo 2010 v Šanghaji. Finální instalace měla podobu laboratoře, v níž byly návštěvníkům skrze EEG snímány emoce při pozorování sochy zlaté slzy. Na základě sesbíraných dat byla pak každému z přihlížejících pomocí robotické pipetovací stanice namíchána jeho či její personalizovaná vůně. Původním záměrem bylo vytvoření monumentální slzy z tuny zlata, z čehož nakonec sešlo z důvodu obav, že by dílo bylo zabaveno čínskou vládou. V této souvislosti umělec vytvořil nikoliv jednu, ale čtyři dnes již nedostupné objekty z pozlaceného duralu. Jeden z nich se nachází například ve významné marocké sbírce Patrick Guerrand-Hermès.

 

V roce 2020 se Federico Díaz rozhodl pro vytvoření druhé a zároveň poslední edice slzy. Tři nové objekty pod názvem lacrimAu II. jsou odlity z bronzu, jenž umělec zvolil, aby reflektoval historický význam symbolu slzy. Stejně jako u první edice, byly i tyto bronzové odlitky pozlaceny čistým, 24 karátovým zlatem. A konečně, stejně jako v prvním případě, i tyto bronzové odlitky již nalezly své sběratele. Celá série lacrimAu a lacrimAu II. je tedy nedostupná. Divák má však do konce roku ojedinělou možnost spatřit Díazova díla, která potvrdila jeho místo mezi předními současnými umělci, v Galerii Pro arte. 

 

Federico Díaz (nar. 1971, Praha) je umělec česko‐argentinského původu, jehož tvorba odkrývá smysly nezachytitelné imateriální elementy. Je systematickým pozorovatelem současné společnosti a člověka, u něhož a pro něhož se snaží odhalovat dříve přirozené, které již v důsledku vládnoucí matérie není schopen vnímat. Při hledání ztraceného používá nejmodernější technologie, které jsou obvykle vnímány jako něco, co nás od naší podstaty spíše vzdaluje. Vystavoval v Mori Museum Tokyo, ICA London, ZKM Karlsruhe, Ars Electronika Linz, MASS MoCA, PS1 MoMA, Miami Art Basel, Florence Biennale, Biennale di Venezia. Aktuálně připravuje projekt BOAR s J.M. Ledgardem, který bude v roce 2022 představen v Berlíně a kurátorován Benem Vickersem z londýnské galerie Serpentine.