František Novák pochází z Třeště, už 15 let pracuje v azylovém domě pro muže bez domova v Jihlavě a v Praze se po studiích Akademie výtvarných umění etabloval jako umělec pracující na rozhraní figurální kresby, konceptuálních situací a sociálního aktivismu.

  

Své instalace zpravidla skládá z impresivního množství siluet, vyřezaných z proletářského krabicového kartonu a pojednaných razantní tužkovou kresbou, dosahujících tak až monumentálních kvalit, aniž by přišla o prostor autorova citlivost. Jelikož Františkovi k těmto celofigurálním portrétům pózují modelem právě jeho klienti – tedy muži bez domova z azylového domu v Jihlavě, svojí aktivitou jim jednak lehce finančně vypomáhá platbou za hodiny pózování, ale hlavně jim díky své pozornosti vrací lidskou důstojnost. Ve svých výstavách tak zpřítomňuje jejich vztahově i majetkově nuzný osud. Zviditelňuje množství lidí bez domova a bez možnosti či schopností řešit svoji situaci, před kterými společnost tak ráda zavírá oči.

  

S Novákovou tvůrčí strategií se pojí určitá patetičnost ideálů, se kterou však autor pracuje velmi uvážlivě a místo sebestředného a spasitelského prázdného aktivismu, ji používá jako činitele napětí a komunikační linku s divákem. Pro Galerii Nonstrop se rozhodl nepřímo navázat na svoji sólovou výstavu v pražské galerii Prám, kde svoji sociálně citlivou všímavost soustředil na podpis, coby poslední skutečné vlastnictví člověka, který přišel o všechno. Svoji pozornost tedy autor po letech zpracovávání přímo konkrétních lidských figur přenesl do ještě zajímavější roviny, a sice k práci s přezvětšeným, poločitelným textem a jeho vizuálním působením v prostoru. V Galerii Nonstrop procházející diváky i náhodné kolemjdoucí vystaví jediné větě – respektive výroku bez přísudku, za to s mnoha přívlastky, přičemž podmětem je tolik ohýbané slovo pravda. Pravda je v současnosti ve veřejném prostoru skloňovaná víc než kdykoliv v minulosti – bohužel proto, že je čím dál těžší ji rozeznat od množství dezinformací. Za každým hloupým komentářem na sociálních sítích podezřívavě tušíme novou studenou válku. Každý máme zcela jasnou představu o pravdě, přesto jako by nebylo možné ji vidět ze všech úhlů stejně, natož z jednoho stanoviště pojmout celou. Totožné vlastnosti František symptomaticky přisoudil i své instalaci. Trojrozměrné ztvárnění textu se jako vzdušný zámek i jako Damoklův meč v jednom vznáší nad našimi hlavami a přirozená potřeba přečíst jeho smysl nás nutí projít pod celou jeho délkou i měnit úhly pohledu. Autor se současně vědomě drží pro venkovní instalaci zdánlivě nevhodného materiálu – kartonu. Umístění i formy instalace je tedy v jakési své nevhodnosti odvážnou pobídkou i site-specific odpovědí na podmínky galerie. Nemožnost papíru vzdorovat povětrnostním vlivům navíc celé instalaci dodává procesuální, existenciální a sociální rozměr. Dokáže si někdo z nás představit nemít jako podložku pro spánek nic jiného než zvlhlý karton?

  

František Novák je v Jihlavě v podstatě doma, je známou osobou kulturního života, učí na místní uměleckoprůmyslové škole. Díky svému zaměstnání v „azyláku“, město zná ale i z velmi specifické stránky, která zůstává většinou občanů Jihlavy neviděna. V Jihlavě se také například v roce 2019 účastnil skupinové výstavy Společnost hanby v Oblastní galerii pod kuratelou Radka Wohlmutha nebo v tomto roce vystoupil v rámci PechaKucha Night. Projekt pro Galerii Nonstrop je ideální příležitostí pro Novákův pracovní přístup – kde přirozeněji by autor pracující s „lidmi ulice“ měl prezentovat svoji práci než v pouliční galerii? Když má vlakové nádraží St. Pancras v Londýně neonovou větu „I want my time with you“ od hvězdné umělkyně Tracey Emin, která odkazuje k celospolečenské předbrexitové krizi, může mít Jihlava alespoň dočasně větu od Františka Nováka.

  

kurátorka: Šárka Koudelová