Kůže a masky

V kůži pomalu vařené žáby se v kontextu klimatické krize má generace již narodila, ale až pandemie covidu a rozpoutání rusko-ukrajinské války naplno otřásly naším sebeobrazem. Následný šok a rozčarování způsobily definitivní zpochybnění našich zdánlivě bazálních hodnot racionality a humanismu a apelují na potřebu jejich redefinice. V dílech nastupující generace umělců a umělkyň se toto přehodnocování projevuje zejména obratem k jejich protihodnotám: k romantismu či spiritualitě, nebo snahou o zrovnoprávnění postavení všech aktérů planetárního společenství.

Název výstavního projektu je parafrází textu Černá kůže, bílé masky antikoloniálního myslitele Frantze Fanona. Fanon v ní líčí konkrétní dobové reálie a na základě freudovské psychoanalýzy z nich vyvozuje vnitřní mechanismy utlačovaných a jejich utlačovatelů. Nakonec dospívá ke konstrukci nové identity, a to odmítnutím dichotomie nadřazenosti a méněcennosti. Proč prostě nezkusit se bližního dotknout, vnímat ho, objevit? Výsledná konstelace děl zastoupených na výstavě tvoří hustou síť významových vrstev, jejichž společným přáním je i přes všechny nesnáze právě tento dotek – vymýcení předsudků a stanovení nových partnerských pozic. 

kurátorka: Ivana Hrončeková