Další výstava z cyklu výstav art brut a outsider art. V pořadí už druhá výstava kreseb a maleb George Radojcice (*1987) v Artinbox Gallery. George se narodil v Sarajevu, žije v Praze na Slivenci. Jeho díla jsou mimo jakékoliv kategorie, jednoznačně autentická, kompozičně překvapivě kultivovaná, obsahově zemitá, příliš solitérní pro jakékoliv hodnotící soudy a přímo se dotýkající našich citů, myšlenek a našeho svědomí. 

George Radojčič (*1987) se pozvolna stal kmenovým autorem galerie Artinbox. V roce 2013 zde vystavil především své krajiny a zahrady, kde naplno vyzněl jeho koloristický potenciál. Na současné výstavě se představuje jako bytostný figuralista. Maluje to co vidí a nebo co čte a slyší. Jako inspirace mu slouží rodinné události či příběhy televizních seriálů na jedné straně, nebo romány Karla Čapka či biblické legendy na straně druhé. Právě v cyklu čapkovských ilustrací a v sérii staro- i novozákonních výjevů se zúročila jeho sochařská, monumentální výstavba prostoru i figury. Jeho smrtelníci, andělé a světci, románové postavy, televizní hvězdičky i Georgeovi blízcí jsou ztvárněni s důrazem doslova pomníkovým. V žádném případě se ale nejedná o pomníky, kde je vidět každý záhyb saka a každý chlup, na jaké jsme nuceni si zvykat v posledních letech v pražských ulicích. Radojčič se detaily nezabývá. Podstatné je pro něj gesto, postoj a kompozice. Jeho figury mají podobu mohutných, monolitických siluet s objemy modelovanými barevnými plochami. 
Reálnou barevnost George rozkládá na jednotlivé komponenty, které pak znovu – ať už čarami pastelkou nebo tahy štětce seskládává dohromady, spřádá je v husté pletivo, v němž každá barva, byť často překrytá vrstvami jiné, stále prokvétá ve spodních tónech podmaleb a podílí se tak na jednotě celku obrazu. Pracuje stejně bravurně s čistými barvami, jako s jejich rafinovanými zemitými kombinacemi. 
Malbu George Radojčič zcela spontánně kombinuje s kresbou a v jeho díle se tak snoubí malířské plochy s grafickými strukturami, které se nejvýrazněji prosazují v sérii „bitev“. Ty původně vznikaly jako grafické záznamy hokejových zápasů, posléze dostaly obecnější rozměr. Můžeme zde sice spatřovat princip dětských „námořních bojů“, které se odehrávají na papíře, v Radojčičově pojetí ale dostávají jedinečnou výtvarnou podobu. 
Jeho tvorba má mnohé styčné plochy s art brut, je však prosycena kulturou, historií a tradicí, které George dokáže intuitivně, až divoce transformovat do svébytného tvaru. Například dekompozice forem a jejich následné přeskupení, ke kterému se analytickou metodou dopracovali kubisté, jsou pro Radojčiče přirozeným tvůrčím procesem. Svými originálními postupy dospívá k obdobným výsledkům, jakých se poučeni z předchozího vývoje malířství mnohdy pracně dobírali velcí moderní umělci. 

Terezie Zemánková, Praha, duben 2015