Elementární lidská zvědavost. Stud, hřích, osamělost, intimita, uspokojení, nechuť i vzrušení. GLORY HOLE.

Záměrem této výstavy je poukázat na negativní pojetí figury v současné umělecké tvorbě mladé generace. Ptát se na to, proč estetizace těla a snaha o jeho očištění napříč historií přispěla k deformovanému pohledu umělců na lidskou figuru. Ideály antických soch jsou nenávratně pryč. Skrze staletí permanentního zobrazování krásy nejen lidského těla již figura funguje v obraze spíše jako objekt, než něco, s čím se má divák ztotožnit a nalézt skrze ni svůj úhel pohledu.

Čtyři světy – čtyři pohledy na figuru. Jan Droščák postavu podává jako špinavou, neschopnou se očistit od vlastních tužeb; Martina Walterová se skrze figuru vyrovnává se svou minulostí; Peter Hudran portrétuje lidi štvané temnými silami ukrytými v nich samých; Václav Velčovský nám nabízí naopak pojetí figury jako osamocené a abstraktní bytosti.

Budeme Vás pokoušet. Chceme, abyste se zamysleli nad otázkou proč současné figurativní umění utíká od pozitivního zobrazování. Je to kvůli jeho prázdnotě? Může za to romantismus a jeho rozervaní hrdinové, kteří se na skalách dívají do dálky? Jsme stále titíž měšťané, kteří si ze svých příbytků dělají salony plné pohledných obrázků?