Výstava *ehm* Hanne Lippard (1984, NO) začíná odkašláním, škytavkou a čištěním hrdla. Série zvukových děl rozmístěných napříč prostorem zkoumá moment, během něhož se zvuk stává jazykem a znovu padá do abstrakce. Prostřednictvím hry se slovy, protahováním a komolením rozeznatelných tónů a tvarů tak sdělení vyjmuté ze slov umělkyně neustále pozměňují svůj význam, v závislosti na části, na kterou se zaměří ucho posluchače. Čísla se mění v písmena, výdech se stává zadrháváním – souběžné rozplétání jazyka a jeho rozpínání se děje zároveň. Tištěná textová díla odkazují k titulkům, která namísto objasnění podtrhují komplexnost v níž interpretujeme (či dezinterpretujeme) znaky, zvuky a řeč těla ve filmu a televizi. Ve kterou chvíli se zvuk stává sdělením? Pohled bokem, hluboký nádech, povzdech. *ehm*