Hranice experimentu

Experiment ve výtvarném umění, architektuře, literatuře, filmu, ekonomii a politice 60. let 20. století

10.00 – 10.30
Jan Wollner, Hranice experimentu – úvodní slovo

10.30 – 12.30
Jiří Pechar, Experimentální próza
Tomáš Pospiszyl, Československá vizuální poezie: Mezera mezi fyzioterapií a karikaturou
Ondřej Buddeus, Obsazování struktury významem: Případ interakce experimentálních a centrálních strategií v díle Jana Erika Volda v l. 1965-70

13.30 – 15.30
Kamil Nábělek, Experiment jako rétorický nástroj
Antonie Doležalová, Meze experimentu: Vztah plánu a trhu v ekonomické reformě 60. let
Markéta Žáčková, Mezi experimentem a byrokracií: VÚVA

15.45 – 18.00
Kateřina Svatoňová, Sběratelství, inovace, existence: Proměny experimentu v díle kameramana Jaroslava Kučery
Marie Klimešová, Potíže s experimentem
Ján Kralovič, Experiment v umeni 60. rokov
Johana Lomová, Umění experimentální nebo progresivní? K dobové debatě nad termínem

—–

Pojmem experiment nechceme označit soubor progresivních uměleckých děl, jako se tomu dělo v dosavadní literatuře. Zajímá nás dynamika samotného termínu, který nabýval rozdílných, často protikladných významů. V 60. letech charakterizoval na jedné straně alternativní tvorbu umělců vymezujících se proti panujícímu režimu a na straně druhé režim samotný, popřípadě pokusy o jeho reformu. Projevil se ve výtvarném umění, architektuře, designu, literatuře, filmu, hudbě, ale také v ekonomii a politice a samozřejmě ve vědě. Střídavě s ním operovali a zase se ho vzdávali oficiální zástupci režimu stejně jako představitelé alternativní kultury. Paralelně byl vnímán jako zdroj autentické tvorby i pouhýmódní fenomén, jako samoúčelný formalismus i věrohodný vědecký princip, jako oficiální nástroj pokroku i alternativní prostor svobody. Pokusíme se o přesnější navigaci mezi těmito protiklady a budeme uvažovat, nakolik dynamika pojmu experiment tvořila pozadí kulturního a společenského rozkvětu 60. let.