Světelně-prostorové
situace Pavly Korbičky jsou percepčně zatěžkávající prostředí, která v divákovi
vyvolávají prožitek ambivalence ve vztahu k prostoru a své vlastní tělesnosti.
Je to stav, v němž se na jedné straně jakoby „rozpouštějí“ hranice divákova
těla, které “prorůstá” prostorem, a na straně druhé je to situace, v
níž se stimuluje přirozená závislost lidské orientace na alocentrické
reprezentaci až do té míry, že divák jako jediný referenční bod nachází materiálnost
svého vlastního těla. Výsledkem je zesílení pocitů tělesnosti v divákově mysli
a zapojení vjemového procesu na bázi psycho-fyzického
prožitku, jako jsou stavy nestability, dezorientace nebo dokonce závrať či
nevolnost.