Irina Davidovici: Forms of Practice 2: Swiss Architecture as Shared Knowledge

Podoby praxe 2: Švýcarská architektura jakožto sdílené poznání

Irina Davidovici se bude zabývat architekturou v německy hovořící
části Švýcarska 80. a 90. let 20. století, která je ve světě známá pro
svůj formální strhost, konstrukční přísnost a materiálovou taktilnost. V
prvním vydání své knihy Forms of Practice: German-Swiss Architecture 1980–2000
(2012) se Davidovici vymezila proti této prvoplánové definici
architektury, založené na jejím vzhledu. Postavila proti ní svůj popis
architektury, která je neustále předefinovávána rozdílnými a
vyvíjejícími se zadáními jednotlivých architektů a studií, zahrnujících
jména jako jsou Diener & Diener, Herzog & de Meuron, Valerio
Olgiati či Peter Zumthor. Jejich stavby vycházejí z etického základu,
když respektují nezaměnitelnou charakteristiku místní kultury, lišící se
vzájemně mezi kantony i městy. Jejich rozličné „podoby praxe“ z názvu
knihy jsou navíc podmíněny a spojeny sdíleným kulturním, teoretickým a
profesionálním zázemím, které představuje hlubší společné aspekty
švýcarské architektury. Davidovici se pouští do řady úvah, které vedly
ke druhému, revidovanému a rozšířenému vydání její knihy (2018),
přinášejícímu do diskuse zděděné přístupy navrhování i nové výzvy, jimž
čelí mladší představitelé švýcarské architektonické tvorby. V přednášce
se Davidovici zaměří na hledání „podob praxe“ 80. a 90. let v kontextu
vznikajících „komunit praxe“, které dnes fungují napříč celou Evropou.
Navrhuje, abychom přehodnotili švýcarskou architekturu a vnímali ji jako
sdílený soubor odborných znalostí a zastřešující metodologii
navrhování, působící napříč generacemi profesionálů i kulturními
hranicemi.

Irina Davidovici je architektka a vědecká pracovnice na katedře dějin
a teorie městského plánování na ETH v Curychu. Mezi její oblasti
odborného zájmu patří teorie a kritika současné architektury,
metodologie odborného vzdělávání a navrhování ve Švýcarsku a Británii či
historie a ideologie evropského městského bydlení. Davidovici působila
na stipendijních pozicích, jako jsou Harvard GSD Richard Rogers Fellow
(2018), gta Postdoctoral Fellow (2016–2017) a SNF Marie Heim-Vögtlin
Fellow (2014–2016) na ETH v Curychu. V minulosti přednášela historii a
teorii architektury na univerzitě v Kingstonu (2008–2013). V roce 2008
získala doktorát z historie a filosofie architektury na Univerzitě v
Cambridgi a následujícího roku ocenění RIBA President’s Research Award
za výjimečnou disertační práci. Podílela se na společném badatelském
projektu Flora Ruchat-Roncati at ETH Zurich 1985–2002; nyní dokončuje svou habilitační práci Collective Grounds: Housing Estates and the European City, 1865–1940. Kromě knihy Forms of Practice: German-Swiss Architecture 1980–2000 (2012, druhé rozšířené vydání 2018), publikovala články v časopisech jako AA Files, ARCH+, Casabella, OASE, Joehlo či Project Journal, a editovala publikaci Colquhounery: Alan Colquhoun from Bricolage to Myth (AA Publications, 2015).