Včely a lidé vedle sebe žijí od počátku věků. Superorganismus včel medonosných, v němž jedinec pracuje velmi efektivně pro dobro celku, propojeného v symbióze s tisíci druhů kvetoucích rostlin a civilizace inteligentních egoistických savců, která jako celek vytěžuje přírodní zdroje celé planety neobnovitelným zpúsobem. Stejně tak si lidé podmanili i včely a chovají je kvůli plodům jejich práce.

 

V naší zemi včelaří obrovské množství malovčelařů a naše krajina je často převčelená. Vztah a blízkost s krásou a dokonalostí včelstev včelaře mnohdy kultivuje. Člověk je účasten krásného díla a poznává jeho propojení s ostatní přírodou a jejími cykly. Sám musí vynaložit notnou námahu a být pozorný k potřebám hmyzích rodin. Také Jan Karpíšek chová od roku 2009 včely, užívá si lahodného medu, využívá včely pro své umění a doufá, že i on sám je snad včelařením kultivován. Do starobylé Lazebnické uličky v centru rodného města přináší zdání blízkosti včel s myšlenkou na kýžený vliv, jaký na nás mohou tato úžasná létající stvoření mít.