Jan Karpíšek ve své tvorbě dlouhodobě odkazuje k bytostným, osobním dialogům s okolní realitou. Ve figurální malbě, deníkové kresbě, akční malbě či ready-made asamblážích se vyjadřuje k aktuálním otázkám antropocentrického způsobu myšlení, jež je konfrontováno s intenzívním prožíváním sounáležitosti člověka se vším.

 

Retrospektivní výstava Vývěr ze sbírek, prezentující Karpíškovu tvorbu z let 1999–2020, se ukazuje jako prostor k vyjádření světonázoru, jemuž dominuje snaha o průnik do podstaty reality. Zdroj inspirace nachází Karpíšek ve východním náboženství, konkrétně prostřednictvím vlastního usebrání a koncentrací v lotosovém květu v praxi zazenu. Dostává se k obrazům, imaginaci a hrám lidské mysli i vědomí, které z pozice pozorovatele přetváří pozorované a naopak. Důležitý zdroj nachází rovněž na své vlastní zahradě plné života v Brně-Soběšicích skrze citlivé vnímání okolních jevů. Tyto tvořivé impulzy doplňuje v malbách animistickými představami přírodních forem jako bytostí.

 

Hlavní osu Karpíškova tvůrčího procesu představuje oslava tvořivého principu přírodních sil s akcentem na neoddělitelné propojení člověka s přírodou. Figury na malbách vstupují do situací, v nichž se proměňují ve vztahu k tělesnosti a získávají archetypální atributy tvořivé energie a životadárných sil. Vizuálně silné obrazy znázorňují témata krajiny jako těla, těla jako stromu, živoucích organismů a identit meditujících či kráčejících zahradou, oblékaných v křehkých kabátech nebo doprovázených symboly plodnosti.

 

Další osu najdeme v Karpíškových performancích a interakcích, v nichž autenticky navazuje vztah s přirozenými přírodními procesy a prameny tvořivé energie. V abstrakcích, portrétech politiků a konceptuálních dopisech včelám Karpíšek spolupracuje s včelstvy, která chová a nechává dotvářet započatý tvůrčí proces. V interakcích se včelami je jeho tvorba na české výtvarné scéně jedinečná. V rámci problematiky environmentalismu nabízí cestu vnitřního dialogu a osobních vztahů k matce Zemi. V rozhovorech s realitou pak Jan Karpíšek poukazuje na propojení mezi citlivostí k přírodě a vlastní zodpovědností a ubírá se cestou naděje.

 

Radka Kaclerová