Jan Svoboda tíhl spíše ke společnosti výtvarníků, jak se za jeho časů říkalo, než fotografů. Jakkoli okrajovým, přece příznačným detailem zůstává, že se rád podepisoval přímo do obrazu. Kýžený kontext mu ale od výstavy se skupinou Máj (1964) poskytl až Jaromír Zemina, když jeho věci uvedl spolu se sochami Jiřího Seiferta a s kresbami Václava Boštíka v expozici O světle (1994).
Do 80. let vstoupil Svoboda jakožto tvůrce, který má větší část díla za sebou. Těžiště aktivit předchozích dvou dekád nicméně neztrácelo sugestivitu. K Svobodovi se hlásili pokračovatelé nejen v Čechách, nýbrž i v zahraničí, například ve Velké Británii. Opakovaně ho vystavoval a časopisecky prosazoval polský kolega Jerzy Olek.

kurátor: Josef Moucha