Když Jana Švecová v rámci své umělecké stážev sousedním Polsku nastoupila do místního ženského ragbyového týmu, aniž by s tímto sportem měla dříve jakoukoliv zkušenost, když se v rámci výtvarného cvičení naučila chodit po laně, nebo realizovala svoji praktickou diplomovou práci „pouze“ prostřednictvím čtyř klasických dopisů, nepokoušela se jen vyzkoušet si něco nového. Bez významové modernistické citace hledala a tvořila klíče k umění chápanému jako celoživotní způsob učení, které může s konkrétním životem splynout a v jisté podobě v něm zůstat navždycky.