„Brutální něha. Vtipný smutek. Dojemná hrubost. Přesně taková rozporuplná spojení mě napadají, když si fotky prohlížím. Připomíná mi to pocit, který zažívám při poslechu muziky, ve které jede šlapací složitá rytmika a z ní najednou vyjede krásná, melodická linka. Někdy čistě harmonická, někdy s vědomou lehkou disharmonií. Ten pocit, kterým snímky působí, se nedá jednoduše popsat. Je v něm i nostalgie z pomíjivosti času a režimů. Se vší krásou a neretušovanou ošklivostí. Je to celé tak komplexně pravdivé. Je to jako když se tě někdo zeptá: ,Jak se máš?‘ A ty odpovíš: ,No, tak. Život.‘“ (Alice Flesarová)

 

kurátor: Jaromír Typlt