Jaroslav Král – komentovaná prohlídka

Komentovaná prohlídka výstavy s kurátorkou Marcelou Macharáčkovou.
Dům umění, vstupné 20 Kč

Jaroslav Král (1883 – 1942) patří k nejvýznamnějším představitelům brněnské meziválečné malby. V Brně se v revolučních letech po první světové válce zrodil jeho monumentální figurální styl. Král patřil k věrným a obětavým organizátorům spolkového života ve městě. Stál u zrodu Klubu výtvarných umělců Aleš a posléze podpořil založení moderně orientované Skupiny výtvarných umělců v Brně. Počátkem dvacátých let 20. století se názorově ztotožnil s moravskou levicovou inteligencí a jako jeden z mála brněnských umělců zaměřil svou tvorbu na sociální náměty vycházející stylově z kubismu a konstruktivního řešení obrazové plochy.

V souvislosti s proměnami společnosti dvacátých let sílily v Králově díle neoklasicistní tendence. V jeho tvorbě převažovaly ženské akty a civilistní dívčí portréty. Po odchodu z České vysoké školy technické v roce 1928 zintenzivnil svou činnost a angažovanost v levicových spolcích (Levá fronta a Ars – klub pro moderní umění a vědu). Jeho tvorba se vyvíjela nadále mezi neoklasicismem a kubismem, tendence ke geometrizaci a abstrahování u něj vrcholila kolem roku 1933. V této době maloval také četná zátiší s volně probíhajícími křivkami a liniemi v intencích českého lyrického kubismu.

Poslední léta tvorby Jaroslava Krále se nesla ve znamení návratu ke klasicismu. Ve vyhroceném společenském klimatu, v přímém ohrožení německou agresí malíř stupňoval poetický obsah svých obrazů. Králova levicová angažovanost nezůstala bez povšimnutí brněnského gestapa. Po ročních útrapách a věznění v Kounicových kolejích v Brně, na Mírově a ve Vratislavi umírá 22. března 1942 v koncentračním táboře v Osvětimi.

Dílo Jaroslava Krále zaujímá významné místo v českém umění 20. století nejen bohatostí tvorby, nýbrž také osobitým stylem malby silně klasicistního charakteru. I když se Králova tvorba po rané sociální periodě omezuje pouze na figurální motivy ženských aktů, dívek a zátiší, jeho čistý a dokonalý malířský projev můžeme právem nazvat „krásným slohem“ české malby 20. století. Přestože Král přijímal podněty evropského kubismu a neoklasicismu, nelze přehlédnout jeho duchovní vazby na české umění od gotického krásného slohu až po mánesovsko-alšovskou tradici vyznačující se malebností a touhou po dokonalosti výtvarného projevu. V této poloze se jeví Králův umělecký projev moderního cítění se silnými vazbami na tradici českého umění jako ojedinělý.