Jimena Mendoza buduje paralely mezi fantazijními ikonografiemi vzdálených periferií. Příslib kosmické budoucnosti a folklorní motivy pozdní modernity se potkávají ve vizi ztraceného staro-nového utopického světa. Mechanismus střetu je ještě podporován precizní formální citlivostí a vyspělou zkušenou prací s materiálem, jaksi až neobvyklou pro západní umění současné.