Malby Jiřího Zavřela si pohrávají se spiritualitou prostých tvarů a lineárních směrů. Můžeme zde nalézt odkazy na Kandinského Bod, linie, plocha, avšak s tím rozdílem, že se nejedná o abstrakci, nýbrž autor hledá a kombinuje viděný a žitý svět s jeho (Kandinského) tezemi. Svátost základních tvarů je vepsána do konkrétních míst a situací současnosti, kde spolu mohou komunikovat nejen figury, ale i objekty. V některých dílech autor podprahově kritizuje redundantnost a uspořádaní dnešního světa, a činí tak možná právě proto, abychom viděli a našli klid ve zmíněné elementárnosti.