Josef Žáček – Surrogate [online]

Předešlou výstavou Anticorps (fr. protilátka) malíř Josef Žáček upozornil na to, že se nám život ztrácí v náporu sériových událostí a prázdných frází.

Novou výstavou s názvem Surrogate (ang. náhražka) rozvíjí předchozí téma soustředěním na lidské tělo, které se stává tak odcizeným, že už jím sotva něco dokážeme procítit a vnímat. Tělo přitom ale není žádný separát člověka po vyvanutí duše. Není ani jen jakýsi stroj, jak zavedl do myšlení a vědy René Descartes. Daleko spíš se nám dnes tělo ukazuje jako „část duše, rozlišená pěti smysly, hlavními branami duše do tohoto věku,“ jak psal před dvěma stoletími William Blake. Co je to za náš věk, který branami duše pohrdá a snižuje tělo?

Podle současného filosofa a ekologa Davida Abrama souvisí naše omezenost vnímat svět právě s postupnou omezeností vnímat vlastní tělo. Na obrazech Josefa Žáčka je to až bolestivě vidět. Nezachycuje lidské tělo jako tajuplný živý myslící a cítící organismus, jeho plátna připomínají spíš odosobněné snímky ultrazvuku, rentgenového záření, rozklad hmoty těla. Není na nich vidět jedinečný vnitřní svět zobrazovaných, ale jenom ten jaksi „objektivní“.

Pod vlivem otřesných událostí posledních dní jsme vnímavější, snad i k vážným sdělením Josefa Žáčka.