Karel Šlenger (1903–1981), neznámý malíř z Podkrkonoší, předvedl na jaře 1941 husarský kousek. Uprostřed války se mu v Praze u Topiče podařilo do posledního obrazu prodat svou výstavu. Expozice autora, jehož dílo se za protektorátu pohybovalo na hranicích Entartete Kunst, zakázaného umění, se stalo senzací. Salon byl po dlouhé době zcela vyprodán.
Expozice Karla Šlengra jako příspěvek k letošnímu topičovskému výročí není rekonstrukcí oné události a její koncept je téměř opačný. Důraz je kladen na figurální tvorbu, která tehdy vystavena být nemohla. Výběr děl zároveň akcentuje nietzschovský podtext ve Šlengrově tvorbě jako vodítko ve spleti těžko uchopitelného malířova díla.