Kateřinu Drahošovou s jejími dvěma hosty, vizuální umělkyní Nikolou Brabcovou a fotografem Tomášem Hrůzou, spojuje potřeba přírody v osobním životě. Mají jistý sklon ke kočovnictví, nebo alespoň chuť „vypadnout z města“ a nechat na sebe působit síly lesů, horských mlh či mořských příbojů. Budou vás přesvědčovat o oduševnělosti přírody, kterou západní civilizace pohřbila. Vizuálními deriváty svých prožitků se snaží zprostředkovat alespoň její odlesk. Avšak kde je světlo, je rovněž stín, takže ani oni se nemohou vyhnout environmentální melancholii, jejíž vlny jsou pořád vyšší a méně příjemné.