Fika je švédský výraz pro pauzu na kávu a něco sladkého. Je to společenský fenomén. Maličkost, kratičký okamžik, který dává radost ze života. Tady a teď, umění vychutnat si okamžik s rodinou, kolegy, přáteli nebo s někým, koho se snažíte poznat. Je to tradice a rituál, který se nejlépe provozuje několikrát za den.

Poetický dialog dvou výtvarnic Kateřiny Jirsové (* 1985) a Veroniky Vlkové (* 1985), které se seznámily čirou náhodou na Stokholmské periferii, se odehrává nad šálkem kávy. S nádechem severského sentimentu a estetiky vytváří prostor pro zamyšlení, jak si umět vychutnat každý pomíjivý okamžik, jak plyne čas v krajině, kde slunce je nízko nad obzorem a lidé si mohou být někdy vzdáleni, i když sedí proti sobě.