Reliéf s vyobrazením bohyně Héstie, který by pro udržení pohody zdobil každou řeckou domácnost, se nabízí jako předobraz aktuální výstavy na Tapetě, jenž autorka realizovala ve spolupráci s umělkyní a fotografkou Barborou Trnkovou. Zde ukryté odkazy ale možná ještě víc než s řeckou mytologií koketují s křesťanstvím a jeho důsledky pro současný diskurz zobrazování ženského těla a vůbec pro postavení ženy ve společnosti. Je to smích medúzy, co v sobě nese přitakání těm rysům žen, které patriarchální společnost chápala jako příznak jejich méněcennosti? Nebo je to smích Kateřiny, která si z legend utahuje a své tělo používá jako feministickou zbraň k boření stereotypů? Po vstupu do dveří je člověk automaticky vtažen do této konfrontační konverzace, o níž možná ani tak nestojí, ale na výběr záměrně nedostává. Je mu hned jasné, že autorčin smích není dekorativní. Je to smích z pozice síly, jenž podtrhuje jasnou dominanci zdůrazněnou lehce nadživotní velikostí figury. Čemu, nebo komu se postava vysmívá si můžeme v mixu fantazie a poučenosti o dosavadním autorčině díle jen domýšlet. Jisté ale je, že “vřelosti” nabízí výjev tolik, až s ním nevydržíme být.

 

Kateřina Olivová vystudovala Ateliér tělového designu na Fakultě výtvarného umění Vysokého učení technického v Brně. Ve své tvorbě se zabývá především tělesností, sexualitou, ale také lidskými emocemi. V současné době vede spolu s Darinou Alster Ateliér nových médií II na Akademii výtvarných umění v Praze a je činná i jako kurátorka.