Soustředěná omezenost na identitu rozpačitého provinčního výtvarníka v uměleckém provozu umožnila Martinu Horákovi ve své vzájemně se popírající nadsázce rozvinutí konzistentní práce s aktuální, ale těžko zařaditelnou estetickou formou a někdy až radikální odvahou sdělení. Díla však zároveň neztrácí určitou původně nesmělou jemnost. Předurčenost místa, tématu či objektu zde nakonec vede k jejímu o to většímu překračování.