První fotografie z divadelního prostředí postupně objevujeme od poloviny 19. století. Jsou to především atelierové fotografie – civilní snímky herců a fotografie tzv. v roli – v kostýmu, s rekvizitou, s výraznou mimikou a gestikou. Fotografování divadla a postupné etablování fenoménu divadelní fotografie graduje díky elektrifikaci divadelních budov a zjednodušení fotografické techniky. V meziválečném období dochází k obrovskému rozmachu divadelní fotografie – od jejího užití v rámci propagačních materiálů až po vysoce umělecké snímky spjaté s uměleckou avantgardou. Divadelní fotografii, tedy fotografie zachycené během divadelního představení reprezentují snímky nejvýraznějších osobností tohoto fenoménu uplynulých sedmdesáti let, ale i řada současných autorů.