Komentovaná prohlídka výstavy Vlákna, klubka, tkaniny

KOMENTOVANÁ PROHLÍDKA VÝSTAVY
Vlákna, klubka, tkaniny (Myšlenky jsou tenká vlákna)

sobota 19. 8. 2017 v 18 hodin

Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, Komenského 10, Jihlava

Grafika a prostorové řešení výstavy: Klára Zahrádková a Petr Láska (Onkubator)

Kurátorka: Lenka Dolanová

Karíma Al-Mukhtarová, Alžběta Bačíková & Lucie Rosenfeldová & Martina Smutná, Aneta Dvořáková, František Filipi, Jaroslava Frajová, Ajit Chauhan, Petr Kovář, Daniela Mikulášková, Tatiana Nikulina, Francis de Nim, Blanka Poulová, Hanna Rose Shell, Ondřej Trnka, Lucie Vítková, studenti Střední uměleckoprůmyslové školy Jihlava-Helenín.

Podtitul výstavy pochází z textu Daniely Mikuláškové 7 let v nitích: „Sedm let myslím v nitích. Jak: Myšlenky jsou tenká vlákna, která jedno po druhém vytváří pole obrazu. Aby se takto stalo, je nutné zpomalit dech a téměř vypnout mozek. Myslím tím, pokusit se zastavit tok myšlenek, tu vnitřní nepřetržitou řeč, chtění, toužení, přemítání hodnocení nebo se aspoň pokusit o ztišení. Nitě, jejich tloušťka, tenkost, barva, dohromady dávají nekonečnou řadu možností. Pohybem ruky mysl vytváří nití vlákno po vláknu obraz.“ Text poeticky naznačuje vztah mezi materiálem a nemateriálním, mezi fyzickým tvarováním předmětu a myšlením. Textilní vlákno je pojítkem výstavy, která se snaží uchopit textil v širokém poli odkazů. Práce na rozhraní mezi taktilitou materiálu a jeho „textualitou“, významovým kontextem, vytváří tvůrčí napětí. Výrazným motivem je také rozhraní mezi řemeslným a uměleckým, návrat k ruční práci a zároveň vymezení se vůči tovární produkci a s ní spojené nadprodukci textilního odpadu. Tradičně jsou tkaní a textilní tvorba obecně vnímané jako „ženská práce“. Tento stereotyp více či méně explicitně reflektují také autorky a autoři na této výstavě. Výstava je obohacena o jihlavský kontext a představuje textilní práce pedagogů, absolventů a žáků Střední uměleckoprůmyslové školy Jihlava-Helenín a stručně také historii školy, která sídlí v budovách někdejší soukenické továrny a později pletařské školy.

Výstava představuje díla autorů, vycházejících z ateliéru textilní tvorby na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a experimentujících s novými materiály a způsoby práce s textilem – obrazy vzniklé páráním a další díla Anety Dvořákové a betonové objekty se stopami vlánek Ondřeje Trnky. Helenínská absolventka Jaroslava Frajová překvapivě spojuje tradiční řemeslo s nanotechnologiemi. Americký umělec Ajit Chauhan vytváří svá díla vytaháváním nití z pláten, čistotu geometrických vzorů narušují ponechané shluky odpáraných vláken.

Pro některé z vystavujících je textil zásadním materiálem, ale pracují s ním netradičním, netextilním způsobem – takové jsou vyšívané obrazy Daniely Mikuláškové, obrazy z nití Petra Kováře, upozorňující na neustálou proměnlivost forem, či malby na džínovině Francise de Nim. Skladatelka Lucie Vítková vychází v sérii Clothes Book Pieces ze střihů na šaty, které převádí do hudby. Její nová skladba má premiéru v červenci letošního roku v rámci doprovodných programů výstavy.

Další umělkyně a umělci stavějí techniky šití a vytváření oděvů do širších společenských souvislostí (Karíma Al-Mukhtarová vyšívá do dřeva i kůže, Tatiana Nikulina vytváří torza z látek, plastu, sítí, plsti, trojici autorek Alžběta Bačíková & Lucie Rosenfeldová & Martina Smutná přivádí tzv. funkční textílie k problematice mezilidských vztahů. Na helenínské škole vyučuje Blanka Poulová, která v ručně vytvořeném plstěném oděvu pracuje s polaritou zakrývání a odhalování, stejně jako František Filipi, který se věnuje mimo jiné tkaní. Problematiku textilního odpadu tematizuje v instalaci z recyklovaných vycpávek do aut americká filmařka a historička vědy Hanna Rose Shell.

Richard Sennet v knize The Craftsman (Řemeslník) z roku 2009 kritizuje, že v dnešní společnosti existuje uměle vytvořená sociální hranice mezi prací rukou a prací hlavou, a s tím související rozpor mezi řemeslem a uměním. Podle něj má ale práce v řemeslném modu své výhody. Tradiční řemeslná dílna může být i dnes inspirativním modelem sociálního prostoru. Řemeslný impulz ovlivňuje další oblasti života, zasahuje do široké škály aktivit a může mít vliv i na naše mezilidské vztahy. Ze způsobu zacházení s textilem lze nepochybně vyčíst zajímavé informace o stavu společnosti. Přímo v tomto prostoru vzniká v průběhu výstavy kolektivní tkanina, své vlákno může na tkalcovském stavu splétat každý z návštěvníků.

Lenka Dolanová