Zdeněk Košek (*1949 Duchcov) je výtvarný autodidakt věnující se především olejomalbě a kresbě. Vyučil se typografem a krátce studoval grafickou školu v Praze. V 70. a 80. letech pracoval jako sazeč a příležitostně vytvářel karikatury a humoristické kresby pro regionální noviny a časopisy. Celoživotně ho doprovází silný zájem o počasí a meteorologické jevy. Od roku 1989 je v invalidním důchodu. Vystavoval na desítkách českých i zahraničních výstav a jeho dílo je zastoupeno v jedné z neucelenějších sbírek art brut ABCD. Žije v Ústí nad Labem.

Výstava Krotitel mračen se snaží představit výtvarná díla Zdeňka Koška především z přelomu osmdesátých a devadesátých let. V autorově tvorbě i životě šlo o klíčovou dobu, kdy se proměnil jak jeho výtvarný rukopis, tak pohled na svět. Od časopiseckých karikatur se přesunul k obsedantním záznamům nepřeberného množství informací. Zapisoval různorodé zvuky, let ptáků, směr větru, nekonečné kombinace čísel a chemických prvků společně se svými osobními zážitky a údaji. Cítil se zodpovědný za chod světa, v němž je jeho hlavním posláním řídit počasí. Rituální zápisy jako přímý prostředek k ovlivnění atmosféry mu zaručovaly udržení pořádku.

Horečnaté návaly myšlenek Košek zanášel v podobě meteorologických schémat, vzorců, diagramů a plánů téměř na vše, co se nacházelo po ruce – školní sešity, obálky, tiskoviny, lístky. Zároveň si vlastnoručně tisknul synoptické mapy, do kterých s faktografickou přesností zakresloval pomocí barevných fixů a pastelek množství srážek, rychlost větru, tlakové výše, níže, hřebeny, brázdy a atmosférické fronty. Navzdory přetlaku informací eruptivního charakteru se za nimi skrýval dopodrobna propracovaný systém.

Na meteorologických jevech Koška nejvíce přitahovalo hromadění energie v podobě bouřek, srážek, vichřic, které podroboval nepřetržitému zkoumání. A to ať už při návštěvách nedaleké meteorologické stanice na Kočkově či z posledního patra panelového domu sídliště Skřivánek, své „kuchyně počasí“, jak sám říká, kde dodnes žije a tvoří.

Na výstavě jsou tak přítomny kromě kreseb i olejomalby, na kterých autor expresionistickým rukopisem dokumentárně zaznamenával okolní prostředí (Congestus nad severní terasou, 1. 6. 1996). Jeho podmanivé kresby by se daly naopak chápat jako mentální mapy či krajiny, v nichž se odehrával Koškův paralelní svět, neuvěřitelně barvitý, umožňující pohyb v čase, napříč kontinenty. O své tehdejší situaci Zdeněk Košek říká: „Necítil jsem se nemocný – byl jsem mocný až moc.“

Marianna Placáková