Transmediální umělec Kryštof Brůha, jehož praxe se pohybuje na rozhraní materiálové ontologie a digitálního prostoru, připravuje pro Dům umění instalaci na průniku algoritmických sítí, generativního designu a postindustriálních technik jako je strojové učení, 3D tisk nebo CNC. Rekonstruuje v ní neviditelné dynamiky systémů: od mikroprocesů přírodního prostředí po abstraktní toky dat. Jeho kinetické objekty a generativní videa zde fungují jako intermediální rozhraní, která překládají techno-ekologické metamorfózy do multisenzorických kompozic.

  

Výstava Aeris Chronos zkoumá vzduch jako živý archiv času, který v sobě nese stopy historie, environmentálních změn a lidské aktivity. Instalace využívá metodu datové archeologie k transformaci environmentálních informací, do multisenzorického zážitku. Abstraktní data, která vzešla z dlouhodobého měření kvality brněnského ovzduší, realizovaného výzkumným týmem ESF MU v Brně, jsou překládána do smyslově uchopitelných forem, kladoucí otázky o proměnách prostředí, propojení člověka s technologií a neviditelných vrstvách reality. Brůha zde důmyslně kombinuje precizní průmyslové materiály s organickými tvary, čímž vytváří kontrast mezi strohou vědeckostí zkoumaných dat a jejich poetickou metaforou. Robotické prvky instalace pak odkazují na lidskou snahu ovládnout přírodní procesy, zároveň však upozorňují na křehkost tohoto vztahu.