Zahrada Kurta Gebauera na pražské Ořechovce ukrývá sochy, které jako by zde stály odjakživa. V naprosté symbióze se zdejší zelení tiše odpočívají, aby čas od času přivítaly zvědavé návštěvníky. Silný duch umělcovy zahrady se nyní přenáší na místo s neméně silnou, avšak rozdílnou atmosférou. Kolem Winternitzovy vily se tak rozehrává nejen dialog samotných soch a architektury, ale pomyslně také dialog dvou letitých zahrad. Autorova dnes již ikonická díla doplňují i novější objekty svědčící o autorově neutuchající energii a radosti z tvorby.

 

Kurt Gebauer, umělec, pedagog, někdejší člen Volného seskupení 12/15 Pozdě, ale přece, se ve své tvorbě celoživotně věnuje realizacím do veřejného prostoru a práci s krajinou. Venkovní prostor je jeho uměleckým postojem, naprostou životní nutností. Jak sám říká, sochařství je pro něj druhem zabydlování prostoru. O ten veřejný také po celý život vytrvale a neústupně bojuje. Zájem Kurta Gebauera je zaměřen především na figuru, přičemž modely pro svou tvorbu nalézá všude kolem sebe. Veškerá díla tak vycházejí z neustálého pozorování okolního světa, zachycuje velmi prchavé a nahodilé okamžiky, jako by se vždy pod jeho rukama letmý pohyb na chvíli zastavil. Jeho postavy působí svou jednoduchostí, lehkostí, jsou radostnou oslavou života, ale zároveň satirickou výpovědí o společnosti a poselstvím své doby. Gebauerova tvorba je kritická, zahrnuje i díla explicitně protirežimní, ale není útočná ani ironická, je v ní obsažena velká dávka lidskosti, poetiky i nezbytného humoru. Sochařův smysl pro vyjádření absurdity odráží jak záměrná deformace a zjednodušení tvarů, tak časté využití netradičních materiálů.

 

Kurátorka: Kristýna Jirátová