Ocitnout se po sezoně v oceánské laguně je jako přijít do cukrárny zadním vchodem po zavíračce. Nikdo vás neatakuje zvukově ani obrazově. Máte vlastní, svatý čas i rozhled na všechen poklad světa. Vzali jste sebou přítele. Spolu teď kopete krumpáčem do zatvrdlé půdy. Absolutní marnost. Rozpustilý, unavený smích střídá radost. Odnášíte si trsy mimózy z blízkého sousedství a brzy za tmy spiklenecky sjíždíte kopec dolů, do mlhy. Tam slastně bojujete v proudu ledového oceánu. Rozednění. Opuštěný dům u Algidy se zašlou slávou. Uvnitř se protáhla vichřice. Ani vy však neodcházíte bez rozloučení. Zanecháte vzkaz v půdních komůrkách. (Nasbíraly jsme palmové listy a ty postupně krátily a napouštěly indigem blue made in Portugal.)

Lucie Králíková svou výstavou nazvanou Alamo započne dlouhodobý výstavní cyklus pracoven. V místech bývalé galerijní kanceláře vzdá poctu spisovatelce a hudebnici Patti Smith. Zamýšlet se nad podstatou cizí pracovny je vztah ryzí a osobní. Dva kroky tam a tři zpátky, opatrný návrat a vřelé sevření v náručí

Autorka instalace se věnuje několika paralelním projektům. Květinový ateliér Efemér je její vlastní badatelnou. V projektu Czechia (společně s M. Karáskovou a K. Plamitzerovou) hledá podobu současného městského kroje. V letošním roce ji vydavatelství Grau Chronicles vydalo knihu básní. Momentálně Králíková pracuje na druhé knize, která se vztahuje k rituálu a znovuobjevení tradic.

K. Ivana Hrončeková a Dana Balážová