Jako lidé neustále něco posloucháme, jako bychom se báli ticha. Hluk ztělesňuje život. Co ale pro nás znamená ticho? Jde o iracionální strach z neznámého. Udržujeme se ve stavu věčného hluku – hudba, vibrace, bílý šum – obklopeni tím vším nevidíme vlastní zkázu. Lidské výtvory, nosiče zvuku, teď deformované, již nezahrají další notu. V podobě zvukových vln mrtvé leží na lidském těle.

 

kurátorky: Terézia Šranková, Eliška Tmejová