Ľudmila Jankovichová a kolektiv Tělo – Hugging Machine

Performativní instalace Hugging Machine Ludmily Jankovichové vznikla v kreativní spolupráci s osazenstvem ateliéru Tělo Fakulty architektury VUT. Ľudmila se v rámci inspirativních diskusí a cvičení v ateliéru inspirovala také prací americké autistické zooložky Temple Grandin, jež podobný stroj vyvinula pro sebe i své zvířecí soudruhy. Tento nástroj jí pomohl zvládat návaly paniky a úzkosti, které jako autistka nedokázala sdílet se svým okolím.

Panika a úzkost jsou však pocity, které známe všichni. Zároveň víme, že je často obtížné je zvládat nebo o nich mluvit s ostatními. Stroj na objímání se tak stává částečně úsměvným, částečně smutným a zároveň funkčním komentářem k duševnímu rozpoložení, které mnozí z nás důvěrně znají. Často nám chybí prostor, odvaha a sebeupřímnost, abychom si dovolili odpočinek a abychom si dovolili úzkost a stres skutečně procítit a zpracovat. Tento estetizovaný a plně funkční přístroj připomíná, že ke štěstí může stačit málo: zastavit se, uvolnit se a fyzicky sdílet vlastní prožívání.

Ľudmila Jankovichová je slovenská architektka, umělkyně a performerka působící v Brně. Ve své architektonické práci se zabývá lidským a smysluplným uspořádáním prostoru, ukrytým v péči, detailu a preciznosti. Jako umělkyně vytváří měkké, chytlavé a stiskatelné objekty a situace, které nás přibližují k tomu, co je nám za všech okolností nejbližší – k našim tělům. Tuto tematiku rozvíjela také v rámci svého působení v ateliéru Tělo na Fakultě architektury VUT v minulém akademickém roce, jako wonderlu_lu v kontextu burlesque performerce či při tvorbě tuftovanýcy koberečků z dílny Mižulu.

kurátor: Michal Mitro