Tři autoři různých generací se i přes technické i osobní odlišnosti zabývají
tradičními žánry, tedy zátiším a krajinou, v nichž každý po svém pracuje
s otázkou současného, post-fotografického realismu a subjektivity paměti.
Ta nakonec vede k poetizujícím a lyrickým formám, v nichž se konkrétní
objekty převracejí v abstraktní, ideální znaky a jejich konstelace.
Obrazy i grafiky Marie Blabolilové (*1948) pracují s prolínáním
realistického rukopisu a struktur, které nejen zmnožují a vytvářejí, ale
často i jen oživují v nalezených površích úspornou domalbou. Antonín
Střížek (*1959) využívá realistickou malbu k mnohovrstevnatým,
postmoderně zabarveným komentářům naší zkušenosti. Je to realismus
magický a snový, vycházející z obrazové paměti celého 20. století. Tereza
Kabůrková (*1980) je sice vystudovanou fotografkou, její díla však reagují
spíše na dějiny malby a její civilistní a romantické tradice. Nevyhýbá se
prostým předmětům a zátiším ani zdánlivě fádním krajinným výjevům,
v nichž hledá skutečnost a její skromný, ale pevný řád.
Pavel Vančát, kurátor výstavy