Marek Meduna se narodil na konci roku 1973 v Krejnicích. Jeho matka tam byla na návštěvě u své tchýně a do nemocnice to jaksi nestihla. Asi to je jakási rodinná tradice, jeho babička taky svou dceru porodila na železničním přejezdu do Strakonic. Šila si tak dlouho župan do nemocnice, až to ani jako blesk jedoucí sanitka nemohla stihnout.

Marek Meduna by v přístupu ke světu souhlasil s Eliasem Cannetim, který říkal, že ti, kteří se nedovedou přiblížit k nějakému předmětu, aniž na něj aplikují dělení; a mnozí si myslí, že v Aristotelových škatulkách a přihrádkách mají věci jasnější obrysy; myslí si to proto, že tam jsou ve skutečnosti jen mrtvější.

Práci Marka Meduny lze rozpoznat podle kombinace těchto postupů a zásad:
– přijímá za svou tradici a pokouší se ji znovu a lépe přečíst,
– jednotlivé segmenty výstav Meduna kombinatoricky obměňuje a permutuje,
– každou část jeho výtvorů je možné kvantifikovat,
– Medunovo umění stojí oběma nohama na ploše tohoto světa,
– usiluje ve své tvorbě o nejasně tušené cosi, ale mezitím zanikají státy, kolísají měny a technologie proměňují naši životní praxi,
– Meduna věří, že sebevraždou Bohumila Hrabala zanikla modernita a zrodilo se cosi nového, co se doposud bojíme pojmenovat.

Marek Meduna se dostal na Akademii výtvarných umění v Praze podvodem. Domácí práce mu namalovala jeho tehdejší přítelkyně a též mu poradila, jak má vystupovat u pohovorů. Meduna je tedy podvodník a lžiumělec. Jeho výstava tedy může jen šálit zrak a mysl potenciálních diváků. Buďte vůči němu obezřetní, podobně jako nevěříte reklamě, médiím a politické reprezentaci. Nechte se vést jen svým smyslem pro paranoiu.

Autor textu: Marek Meduna