Marie Boková, Kryštof Vícha – Distorza

Tvorbu Kryštofa Víchy a Marie Bokové spojuje hluboký zájem o společné téma – odvěký problém duality těla a mysli.

Kryštof Vícha se ve své práci snaží zachytit univerzální lidský zápas, kterým je ztotožnění se s vlastním tělem. To je zároveň naší ochranou i omezením, mostem ke světu i zdrojem frustrací. Jeho keramické objekty připomínají amorfní fragmenty lidských těl. Při pozorném pohledu však nabývají jasnějších anatomických tvarů. Tento proces odráží pohyb na ose netečnosti a porozumění, odcizení a přijetí.

V tvorbě Marie Bokové se dualita neprojevuje pouze jako vztah těla a duše, ale i jako napětí. Zkoumá ho skrze princip protipřenosu – v zrcadle druhých vidíme vlastní stíny a možnosti. Tělo se stává místem konfrontace protichůdných impulsů, konstrukce a destrukce, obrany a otevřenosti, nemoci a uzdravení. Tyto stopy vytvářejí osobní paměť těla, v níž je minulost neoddělitelně zapsána do přítomnosti. Mnohé zůstává za oponou a – ať chceme nebo ne – určuje, jak se chováme. Někde za ní je i jiná Marie, která cítí všechny věci ukryté za oponou. Nejsou to však oddělené póly, ale dvě strany jednoho celku.