Autorka inspirovaná postapokalyptickými vizemi vytváří vlastní možnou předpověď budoucnosti formou fosílií. Hledá inspiraci v osobní fascinaci odpadem – objekty, které jsou ponechány svému osudu v krajině, ze kterých se Marta Krześlak pokouší vytvořit jakousi maketu budoucnosti. Znovu interpretuje krajinu a popírá skutečnost. Svým objektům dává názvy, které se snaží vyprávět a vysvětlovat příběh z budoucnosti, který se může stát. Nafouknutý skákací hrad je pro návštěvníky procházející kolem iluzí plastových hor. V hradu autorka zpívá písně ze svých vzpomínek.

Příběh mé představivosti (volný překlad)
Procházela jsem se řekou, když tu se předemnou náhle objevil vodopád. NIkdy dřív jsem se s vodopádem nesetkala…jeho energie byla uchvacující. Není snadné dostat se do takové situace, když se kolem vás tyčí hory solárních panelů, věřte mi!
Jednoho dne jsem viděla tající ledovec. Vyrobila jsem si jeho kopii z epoxidové pryskyřice. Zajímá vás, jak bude v budoucnu vypadat podmořský západ slunce nebo kameny? Eroze plastové masy, mořská hladina pokrytá nekonečnými vrstvami průhledných plastů, od kterých se odráží východy a západy slunce. Je téměř jisté, že jejich barvy zde zůstanou navždy.
Ale nejhorší věcí jsou otevřené uranové doly. NIkdy nevíte, kde se objeví podzemní staré geologické ložisko…zářící uran kontaminuje oblohu růžovým světlem…z toho mě bolí oči.