Je nám velkou ctí, že můžeme jako dalšího autora letošního roku, představit britského umělce Martina Creeda. Jedná se o jeho první samostatnou výstavu na našem území a zároveň je Creed teprve druhým držitelem prestižního ocenění Turner Prize / 2001 / – udělovaného v Británii každým rokem umělcům do 50 let, který je představen samostatným projektem publiku v Čechách.

Setkáváme se tak s dílem autora s nesmírně širokým rozpětím zájmu i aktivit. Základem tvorby nejsou ani tak ideje / jak sám uvádí/, ale především pocity a emoce. Přirozenost, každodennost s předměty, slovy a zvuky z běžného života, prezentovány řadou médií.
Creed se dotýká všech možných uměleckých směrů, zvláště pak je spojován s tendencemi minimalismu a konceptuálního umění, avšak na otázku, kam by sám sebe zařadil – odpovídá, nikam.

Díla Martina Creeda jsou přímá a přesvědčivá. Používá velmi prostý materiál, často hotový seriově vyráběný, který nově definuje a staví do nových, objektových situací. Paleta jeho uměleckých prostředků zahrnuje dřevěné trámy, železo, balóny, kousky zmačkaného papíru, nábytek, rostliny, hřebíky, světlo a zvuk, stejně jako hudbu, baleríny i profesionální běžce…Tím dává vzniknout celé škále žánrů od skulptur a instalací, kreseb, maleb, videí, baletu až po hudební performance.

Právě hudba je velice důležitým médiem autorovy tvorby. Paralelně s výtvarným uměním vystupuje v roli jak hudebního skladatele, tak muzikanta. Již v roce 1994 založil band Owada, jehož repertoár má stejně široký záběr, jako výtvarná forma a lze jej charakterizovat jako „něco“, mezi Steve Reich a Ramonnes. Právě pro hudbu typické rysy, jako skladba, struktura, rytmus, opakování, stupňování…., lze vystopovat také v jeho komplexní tvorbě.
Místo názvů je každému dílu přiřazeno číslo a koncové číslování je zároveň rovnítkem mezi různými díly a pohybem vpřed. Creedova díla někdy užívají pohyb doslovně, jako například v práci číslo 850, kde halami Tate galerie proběhl každých 30 vteřin profesionální atlet. Obvykle je to však režim zvyšování a stupňování, kdy si umělec pohrává s proporcemi objektů tvořících stigmata, jako například navršení židlí, řad kaktusů nebo celých zástupů metronomů, které mají všechny jiný rytmus.

Čísla a základní matematické operace sčítání a odčítání jsou jádrem Creedovy tvorby. Užívá různé materiály a kombinuje je tak, že stále něco přidává nebo odebírá, a tak dává vzniknout překvapivě složitým obrazům. Jako například v díle 227, The Lights Going On and Off (Rozsvěcování a zhasínání světel), za které obdržel zmiňovanou Turnerovu cenu. Jedná se o prázdný bílý prostor, kde se světla zcela náhle rozsvěcují a zhasínají. Protiklad světla a tmy je příkladem zvláštního „binárního kódu“ umění, které Creed vytváří – protiklad přítomnosti a nepřítomnosti, zvuku a ticha, světla a tmy. Důraz je kladen na proces, jako takový. Divák získává dojem uměleckého díla, které se mu rodí přímo před očima. Také proto Creeda tolik přitahuje hudba, která je podle něho nejlepším prostředkem, kterým lze vyjádřit zrození uměleckého díla v režimu reálného času.

V jednom z rozhovorů autor uvádí: „ Můj svět je polévka z pocitů a věcí namíchaných dohromady. Práce je způsob, jak se snažit zvládat věci, oddělit tuto polévku a utéct, jak se dostat zevnitř ven.“ Umění je pro něho vždycky pozadím pro lidi – barvy a tvary, které lidé oživí tím, že je používají.

Projekt, připravený a vybraný speciálně pro prostory českobudějovického Domu umění vznikl ve spolupráci s Hauser & Wirth Gallery London. Nabízí průřez tvorbou Martina Creeda a představuje díla, která se snaží jak potvrdit očekávání, tak je uvést ve zmatek. Nejlepší pozvánkou tak mohou být vlastní slova autora: „ Snažte se dělat to, co chcete dělat, snažte se být svobodní a snažte se nedělat to, co chtějí druzí, abyste dělali. Pokud to dokážete, je to úžasné.