Umělecká praxe Martina Maellera je založena na osobní paměti, mytologii a popkultuře. Z předmětů a materiálů vytváří mnohovrstevnaté sochy a instalace, které obývají území na pomezí zachovalé minulosti a nejisté budoucnosti. Láska a smrt, touha a ztráta jsou reflektovány stejně jako vlastní biografie, zpochybňování identity a kulturních zvyklostí. Skrze využívání předmětů denní potřeby, lidských ostatků a přírodních pozůstatků z děl vyzařuje melancholická a smuteční atmosféra. Dílo Martina Maellera odhaluje psychické stavy a vyvolává nové subjektivní zážitky.