Výstava nových prací Matěje Smetany s názvem Čas zvenku navazuje na prostředky, které autor v minulosti využíval v animovaných sériích Návody, Továrny, a nověji v animovaných filmech Poslední malíř nebo O stavbě a oděvu, věnovaném Adolfu Loosovi. Ústředním motivem několika vystavených digitálních a ručně animovaných kreseb je pozorování času a způsob, jakým jej zprostředkovává médium animace.

  

Jak naznačuje název výstavy, je plynutí času nahlíženo z odstupu, zvenčí, z prostoru, který není ověřitelný exaktním měřením, ale je přístupný uměleckému zkoumání. Přestože animaci vnímáme podobně jako film, tedy jako záznam plynule ubíhajícího časového děje, ve skutečnosti se jedná o zobrazení velkého množství statických jednotlivostí/obrazů/kreseb uvedených svou následností do zdánlivého pohybu. Čas, který může být zjednodušeně definován jako „neprostorové lineární kontinuum, v němž se události stávají ve zjevně nevratném pořadí“, si můžeme představit také jako řadu okamžiků, které bezprostředně následují jeden za druhým.

  

Paradox vztahu statických obrazů a jejich řazení do sekvencí a fází, jejichž následnost evokuje pohyb a ubíhání času, Smetanu na animaci dlouhodobě zajímá. Vnímání pohybu a času v animaci promítá autor také do obsahové roviny děl, čerpající z odkazů historických, uměleckých a fyzikálních odkazů, s motivem neodvratně ubíhajícího času, stárnutí, zániku, časové smyčky nebo osy. Stejně, jako je ve Smetanových dílech přítomná konceptuální „vědecká“ rovina, je jejich nedílnou součástí také emoce, která je spojena s lidským prožíváním času, jeho plynutím, nostalgií, nemožností vrátit čas zpět.

  

Matěj Smetana (*1980) je s Brnem dlouhodobě spojený svým pedagogickým působením v Ateliéru environmentu na Fakultě výtvarných umění VUT a v posledních letech také na Katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity. Od podzimu letošního roku převezme společně s Alicí Nikitinovou vedení Ateliéru kresby na Akademii výtvarných umění v Praze.